Búrské kozy

Popis plemene

Búrská koza byla vyšlechtěna evropskými usedlíky v Jižní Africe z místní bantuské kozy. Pravděpodobně křížením s evropskými a indickými kozami vznikly tři formy nezušlechtěné búrské kozy a zušlechtěná búrská koza. Do Evropy byla dovezena zušlechtěná búrská koza, která se používá ke křížení s místními evropskými kozami. Aby byla zvýšena jejich masná produkce. Dožívají se kolem 8 let.

Vzhled plemene

Búrské kozy jsou většího tělesného rámce s dobrým osvalením a pevnou konstitucí. Trup je středně dlouhý s dobře utvářenými zmasilými plecemi a kýtami. Hlava je mohutná s výrazným čelem, u obou pohlaví rohatá s výrazným klabonosem, se středně dlouhýma svislýma ušima. Barva očí je hnědá. Srst je krátká, zbarvení – hlava je červenohnědá s bílou lysinou, uši i krk jsou červenohnědé, ostatní zbarvení těla je bílé. Zvířata jsou klidná a pohodlná.

  • Búrský kozel
    • výška: 75–90 cm
    • váha: 90–130 kg
  • Búrská koza
    • výška: 65–75 cm
    • váha: 65–75 kg

Užitkovost

Plemeno vyniká hlavně masnou užitkovostí (búrské plemeno má nejlepší kvalitu masa) nikoli mléčnou (neprodukují dostatek mléka pro dojení). Plodnost na okozlenou matku 160–180 %, denní přírůstek 200–220 g.

Označování koz

Trvalé označení se provádí zavěšením markeru (terčíku) nebo známky do ucha (1/3 od kořene ušního boltce mezi dvě chrupavčité lišty).

Chov a ustájení

Je třeba zajištění zimního ustájení pro období porodů a volný přístup do pastevních areálů. Zvířatům je nutné na pastvině zajistit úkryt před deštěm a prudkým sluncem. Volné ustájení v individuálních boxech – je nejobvyklejším typem ustájení plemenných kozlů nebo koz s mláďaty po porodu. Možnost instalování dočasných boxů.

Volné skupinové ustájení v kotcích – vyhovuje všem kategoriím koz. Velikost skupin se řídí fází produkčního cyklu a prostorovými požadavky jednotlivých kategorií.

Ustájení je nejvhodnější na hluboké nebo vysoké podestýlce.

Péče

Búrské kozy potřebují naši pomoc ve dvou základních věcech, které jsou velice důležité.

Odčervení

Kozy je nutné pravidelně odčervovat. Důležité to je hlavně v pastevních chovech. První odčervování se provádí u kůzlat ve věku 10 týdnů. Další odčervení je nutné provádět vždy před začátkem pastevní sezóny (na jaře) a na konci pastevní sezóny (před zimou).

Příznaky

Přetrvávající průjem více než 3 dny. Pokud trvá průjem méně než 3 dny, jde pouze reakci na změnu stravy. Dále koza prokazuje nezvyklé chování, například jen stojí a zaraženě kouká, jako by ji něco trápilo. Také odmítá potravu nebo ji přijímá jen v malém množství.

Důsledky

Pokud koza nebude včas ošetřena může dojít k zanešení těla toxickými látkami a následnému úmrtí. Pokud koza onemocněla červy je nutné co nejdříve přivolat veterináře a nechat ji dodatečně očkovat a popřípadě se dohodnout na další léčbě.

Ošetření paznehtů

Pastevní chov nezaručuje takové přirozené obrušování rohoviny paznehtů, aby se zabránilo jejímu přerůstání. Proto je nutné minimálně dvakrát ročně kontrolovat stav paznehtů. V chovech s celoročním ustájením je nutné paznehty ošetřovat nejméně čtyřikrát do roka.

Ošetření

Kozu je nutné nejdříve zafixovat, aby se nemohla moc hýbat. Ideálně požádat další osobu, aby kozu držela nebo povalit kozu na záda. Poté jí na každém kopytu ořezat přerostlou rohovinu a zarovnat tak, aby koza stála na kopytu tak jak má.

Důsledky

Při neošetření by mohlo docházet k různým hnilobným onemocněním, deformaci paznehtů a následně i kloubů. Toto vše je pro kozu velmi bolestivé a nevratné zpět ke zdraví.

Nejvhodnější pro úpravu paznehtů jsou zahradnické nůžky (nebo nůž). Noha musí být dokonale fixovaná a nůžky dezinfikované.

Péče o srst a kůži

V přírodě koza vyhledává kmeny stromů, o něž se drbe. V omezeném prostoru stáje je samozřejmě větší možnost znečištění srsti než na pastvině. Proto lze jen doporučit pravidelnou očistu srsti a masáž kůže kartáčem. Pokud velký počet koz nedovoluje pravidelné čištění kartáčem, lze využít některého z typů drbadel, pracujících na principu rotujících kartáčů upevněných v různé výšce a poloze. Toto pozitivně ovlivní krevní oběh a kožní dýchání.

Reprodukce

Pohlavní cyklus

Pohlavní aktivita, též zvaná říje, je u většiny plemen koz sezonní. V našich klimatických podmínkách se dostavuje nejvyšší pohlavní aktivita u koz od srpna do prosince, u některých se dostaví i v jarním období. U mladých koziček nastupuje říjový cyklus dříve než u starších koz. Říjový cyklus trvá v průměru 21 dní s rozpětím 18–24 dní. U kozy v tomto období dochází k výrazné změně chování. Je neklidná, často mečí a z pochvy, která je zarudlá, vytéká hlen. Kanálek děložního krčku je otevřený. Skáče na druhé kozy, přijímá menší množství potravy a více pije. Nestálá a nepravidelná říje v době od září do prosince se považuje za abnormální.

Období pohlavního klidu (anestrální období), kdy kozy nevykazují ochotu k páření, můžeme rozdělit na tři typy: sezonní, laktační a poporodní.

Zařazování zvířat do reprodukce

Pohlavní dospělost koz je velmi raná, nastupuje již ve 4. až 6. měsíci věku, proto je nutné oddělit podle pohlaví již ve věku 3 měsíců. Plná pohlavní dospělost u kozlíků nastává v 8 měsících podle dosažené hmotnosti a kondice kůzlat.

Kritérium pro zařazení koziček do chovu je dosažení věku minimálně 12 měsíců. Zvířata ukončují růst přibližně na 3 letech věku.

Samci by se měli zařazovat do plemenitby po dosažení 1 roku, i když běžná praxe je využívání mladých kozlíků již od věku 8 měsíců. Předčasné zařazení do chovu způsobuje pohlavní vyčerpání a není ještě ani prověřena kvalita kozlíka.

Březost

Březost se u koz pohybuje od 140 do 162 dní, nejčastěji trvá 47–151 dní. U vícečetných porodů je březost kratší, naopak u poprvé rodících koz trvá březost déle. Délka březosti je také závislá na úrovni výživy. Při dobré výživě se březost prodlužuje a při špatné naopak.

Přibližně od 4. měsíce se kozám zvětšuje a klesá břicho a vývoj plodu je již znatelný. Kozám je nutné v tomto období zvýšit množství potravy o 30–40 % a množství minerálních látek až na dvojnásobek. Kozy se nesmějí nijak unavovat a je třeba jim věnovat více pozornosti v ošetřování.

Porod

Blížící se porod lze rozpoznat podle postupného růstu mléčné žlázy a rozvoje její sekrece. Plnohodnotné mlezivo se v mléčné žláze tvoří již v posledních dnech před porodem.

Naše klimatické podmínky většinou vyžadují porody ve stáji. Nejlepší metodou je, aby koza byla v individuálním kotci (1,2 × 2 metry) a měla pro svůj porod dostatečný klid. Individuální box by měl umožňovat vizuální kontakt matek s ostatními zvířaty své sociální skupiny. V nezateplených stájích je nutné počítat s možností instalace infralamp při poklesu teplot pod hranici tepelného minima pro novorozená kůzlata (15 °C) po dobu prvních 24 hodin.

Lze ale i praktikovat skupinové porody.

Příznaky porodu

Dva týdny před porodem se kozám začne znatelně zvětšovat vemeno a v posledních 24 hodinách před porodem se stává na pohmat tuhým. Poslední hodiny před porodem je znatelný propad slabin. Kozy jsou neklidné, střídavě polehávají, přešlapují, napínají se a pomekávají hlubším hlasem než obvykle.

Kozy jsou pokládány za zvířata se snadným porodem, přesto je nutná individuální péče a dohled nad porodem. Obzvláště u prvniček je třeba někdy pomoci při vybavení kůzlete z plodových obalů.

Vlastní porod

Vlastní porod začíná vypuzením plodových obalů s plodovou vodou. Do 60 minut by pak měl začít samotný porod. Normální poloha plodu je hlava s oběma předními končetinami v předu (směrem ven). Pokud se porod prodlužuje (více jak 60 minut po vypuzení plodových obalů) je nutné koze opatrně pomoci nebo vyhledat odbornou pomoc.

Při vícečetném porodu obvykle následuje porod dalších kůzlat rychle za sebou a do 30–240 minut poté by mělo vyjít lůžko.